Znáte Orwellovu vizi totalitního státu, který doslova na každém kroku sleduje občany. A ministerstvo vnitra se jmenuje ministerstvo lásky. Román se u nás šířil ve strojopisných kopiích v době, kdy komunistický režim na ulici rozmístil první kamery.
Mnoho lidí si uvědomuje, že Český stát plní své povinnosti čím dál tím méně. Přibývají regulace, všem se nám v jejich důsledku zhoršuje kvalita života, ale předpokládaného smyslu se tím stejně nedosáhne.
Jednou z nejpodstatnějších povinností státu je chránit životy a majetek občanů. Občané odvádějí státu daně, ale stát, místo aby plnil své povinnosti (mimochodem uložené zákonem), používá peníze na nejrůznější jiné účely podle okamžitých nápadů a nejdůležitější funkce plní stát čím dál tím méně.
Jako příklad mohu uvést vloupání do auta. Celkem jsem byl postižen vloupáním do auta jednadvacetkrát, v součtu mi byla způsobena škoda za tři čtvrtě milionu. Policie pachatele nikdy nedopadla. Jednou jsem pachatele téměř nachytal sám a honil jsem jej po ulici. Když jsem posléze sepisoval protokol, policista mne přesvědčoval: „Nehoňte ty zloděje, my je také nehoníme, my jenom sepisujeme protokoly, vždyť mohou být ozbrojení.“ Policisté mají patrně nepsaný pokyn, že drobné krádeže mají tolerovat. Proto pak dochází k podivným situacím, kdy se poškození pokoušejí nějak sami ochránit svůj majetek. Cítí, že je stát nechrání.
K rozveselení občanů Policie vylepuje plakáty s upozorněním, že auto není trezor. Chce nám tím vzkázat, že pro ochranu majetku v autech nebude nic dělat. Bude sepisovat protokoly. K rozveselení okradených občanů při mnohahodinovém čekání na každé policejní služebně najdete nástěnku, která vás nabádá, abyste si pořídili bezpečnostní dveře do bytu, abyste si nechali do auta namontovat imobilizér a satelitní sledovací zařízení, abyste všude měli elektronické zabezpečovací systémy. Policie nám tím chce vzkázat: svou bezpečnost jste si sice již jednou zaplatili v daních, ale zaplaťte si ji ještě jednou sami. Policie jen sepisuje protokoly. Zloděje nehoní.
Kdybychom místo do kamerových systémů investovali do automatického odebírání vzorků DNA, nemuseli bychom si bezpečnost platit dvakrát.
Policista je drahá pracovní síla. Policisté jsou odměňováni právě za to, že jsou vystaveni riziku. Proto mají uniformy, zbraně a majáčky, aby mohli honit zloděje. Policista v uniformě nesmí sedět v kanceláři, má být po celou pracovní dobu v terénu. Administrativní práci mají vykonávat levnější administrativní síly.
Stav, kdy se u nás na ulicích ve stále větší míře objevují kamery místo policistů, je rezignací na jednu z hlavních funkcí státu. Každá kamera na ulici nám od Policie vzkazuje: NEBUDEME PLNIT SVÉ POVINNOSTI. NEBUDEME POMÁHAT A CHRÁNIT. Budeme jen sepisovat protokoly!
