Slušné chování a cit pro demokracii nelze uzákonit

18. 10. 2011 4:00:00
Ústava sice není nedotknutelným dokumentem, ale tato koalice by na ní neměla nic měnit. Pokud něco změní, bude to k horšímu.

Vládní strany uvažují o změně Ústavy. Ústava jistě není nedotknutelným dokumentem, ale upřímně řečeno, nezdá se mi, že by strany vládní koalice z hlediska intelektuálních kapacit, politické invence a zaujetí pro slušnost měla k takovému kroku oprávnění. Natožpak aby to byla priorita.

Předně jedna zkušenost: změny ústavního pořádku bývají spíš ke škodě, než k užitku. Skutečné zaujetí pro věc a rovněž všeobecná znalost všech zákonodárců v oblasti ústavního práva je nyní mnohem menší, než byla v roce 1992. V takové situaci zákonitě zvítězí zájmy politických partají nad zájem státu či veřejnosti.

Většina zákonodárců návrh z neznalosti podpoří s představou, že to požadují voliči. Nebudou si chtít dělat zlou krev kvůli nějaké změně ústavy. Konečně, ani přece ústavnímu právu nerozumí. Bude‐li se někdo ptát, vymluví se na neznalost. Zajímavé je, že pro občana platí, že neznalost zákona neomlouvá. Zatímco zákonodárci přece nemohou znát všechno, ačkoli to mají v popisu práce a berou peníze na odborné posudky.

Zkušenost z jiných zemí je taková, že změny v ústavě zpravidla poškodí jakž takž vyváženou rovnováhu, vychýlí ji směrem k posílení moci poltických stran.

Přitom když zhodnotíme naší ústavu, není ve srovnání s evropským kontextem nijak špatná, hodně se inspirovala prvorepublikovou ústavou z roku 1920. Máme však jednu vleklou chorobu našeho ústavního pořádku již od roku 1920, vlastně od roku 1918. V našem politickém systému jsou zbytnělé politické strany. Disponují přílišnou mocí již v Ústavě, svou moc nad rámec psaných pravidel rozšiřují jak do médií, tak do státní správy jakož i do spřátelených podnikatelských kruhů způsobem, z něhož se českému voliči dělá špatně podobně, jako tomu bylo i ve dvacátých a třicátých letech. Ústava vychází z konceptu dělby moci, ale ve skutečnosti politická moc zasahuje do justice (Čunek, Drobil atd.). Volení představitelé hájí zájmy své strany proti svým voličům, ačkoli by jejich povinností měl být pravý opak. Stranická zvůle odradí ve Sněmovně i těch několik málo zástupců lidu, aby svou profesi dělali dobře. Ve Sněmovně totiž neprobíhá diskuse, která by hledala řešení prostřednictvím diskuse a argumentů, ale pimprlové divadélko v režii zpupných stranických bossů, které má vypadat jako demokratická diskuse, ale ve skutečnosti je podvodem. S hrůzou v očích mluví poslanci i ministři o ‚divokém hlasování‘, tedy o tom, že by se někdy rozhodovalo opravdu demokraticky.

Položíme-li si otázku, co je největším problémem našeho ústavního pořádku, není to způsob volby presidenta, ale zvůle politických stran. Nedůstojnost poslední volby presidenta nezpůsobila nějaká chyba v naší Ústavě, ale vystupování stranických bossů. Slušné chování a cit pro demokracii ale nelze uzákonit. Proto zamýšlená změna Ústavy nemůže přinést zlepšení.

Začnu-li uvažovat o případné změně ústavy a má-li tato změna přinést přímou volbu presidenta, pak je to ideální příležitost jak omezit hlavní chybu naší ústavy – zvůli politických stran. Posílený a na stranách nezávislý mandát presidenta musí znamenat nikoli oslabení, ale posílení jeho funkce. Prvním požadavkem veřejnosti je dát přímo volenému presidentovi právo kdykoli bez udání důvodu rozpustit poslaneckou sněmovnu a vyhlásit volby. Zda je to postačující pro vyvážení sytému, to je určitě hodno diskuse. Spíš bych se klonil k tomu, že to je minimum, které musí veřejnost požadovat. Doplnil bych plnohodnotné zastupování státu navenek – tedy zahraniční politiku a obranu. Sporné je pojetí obrany země, kde není jasné, zda v případě války vede obranu země premiér nebo president. Stávající model kontrasignace může mít fatální následky, pokud se ti dva neshodnou. Představme si, že je možné a rozumné poslat české vojáky bránit Brno nebo Budějovice a že oba vrcholní představitelé výkonné moci mají opačný názor. Neshodnou-li se, nebude žádná obrana, rozdělit síly jako kompromisní řešení může znamenat, že se prohraje na obou frontách. Stejně tak by měl přímo volený president rozhodovat v zahraniční politice.

Ovšem to jsou změny, které se politickým stranám nezamlouvají. Dovedete si představit, jak bude vypadat výsledný paskvil, když jej stvoří stávající vládní koalice? Jaké kompromisy při tom zaprodá za jiný benefit od svých koaličních partnerů?

Autor: Jiří Payne | úterý 18.10.2011 4:00 | karma článku: 24.83 | přečteno: 1544x

Další články blogera

Jiří Payne

Morálka je nad politikou

Andrej Babiš sám sebe prohlásil za úspěšného podnikatele. Ve skutečnosti neumí podnikat. Veřejnost má právo diskvalifikovat politika kvůli porušení pravidel slušného jednání a chování, kvůli nemorálnímu jednání.

25.6.2019 v 7:55 | Karma článku: 19.24 | Přečteno: 421 | Diskuse

Jiří Payne

Komise z nás dělá idioty

Evropská komise se rozhodla rázně bojovat proti euromýtům tím, že je uvádí „na pravou míru“. U nás se do boje zapojilo oficiální zastoupení Komise v Praze.

5.5.2019 v 23:31 | Karma článku: 38.51 | Přečteno: 1341 | Diskuse

Jiří Payne

Presumpce neviny a střet zájmů

V české kotlině probíhá debata, zda je správné používat skrytou kameru. Nutno pro úplnost poznamenat, že český stát běžně používá skryté kamery proti občanům, takže nám v tom jde dobrým příkladem.

21.11.2018 v 13:33 | Karma článku: 26.36 | Přečteno: 1025 | Diskuse

Jiří Payne

Diktatura s jakoby lidskou tváří

Lisabonská smlouva vytváří nejautoritativnější politický systém na světě. Evropská unie patří k největším porušovatelům zásad zakotvených v dokumentech o lidských a politických právech.

26.10.2018 v 21:47 | Karma článku: 35.50 | Přečteno: 1868 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

A proč vlastně ne - Jirka Paroubek? 2.

Už jednou, tuším, že tak před třemi lety, jsem napsala svůj první blog na téma návratu Jiřího Paroubka. Proto dnešní blog nadepisuji stejně, ale s dvojkou na konci.

21.8.2019 v 16:29 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 325 | Diskuse

Pavel Vrba

Když se nakonec rozhodnu dobře

Co je to vlastně lidský život? Třeba hledání sama sebe a hledání něčeho krásného. Prostě něčeho, co nás drží při životě. A je to těžký, protože nás ze všech stran útočí tlaky konzumní společnosti, negativní zprávy a humus politiky

21.8.2019 v 16:19 | Karma článku: 11.40 | Přečteno: 193 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Ptej se a poslouchej aneb Mělo by se vzpomínat na rok 1968

Les, spousta hub, ticho, jen zpěv ptáků a najednou ... ruská vojenská auta. Psal se rok 1968, byl jedenadvacátý srpen a moje maminka měla za pár dní porodit moji sestru Ivetu.

21.8.2019 v 15:52 | Karma článku: 18.84 | Přečteno: 335 | Diskuse

Jarka Jarvis

Hop sem, hop tam: Jižní Dakota

Bitky s Indiány, zlatá horečka v Černých horách, Wild Bill Hickok, Calamity Jane a městečko Deadwood, kde pistolníci nosili kolty proklatě nízko, a kořalka tekla proudem... Prostě divokej západ, jak nám ho ukazovali ve filmech.

21.8.2019 v 15:45 | Karma článku: 11.93 | Přečteno: 145 | Diskuse

Ladislav Jakl

Nová doba

Za poslední roky se s podnebím na Zemi nic zvláštního nestalo. Přitom hlasitost hysterického alarmismu se zvýšila několikanásobně. O čem to svědčí?

21.8.2019 v 13:04 | Karma článku: 37.53 | Přečteno: 1049 | Diskuse
Počet článků 86 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2162

Bývalý jaderný fyzik, programátor, pečovatel, topič, poslanec, politik, poradce, ... nyní poslanec EP

www.payne.cz

Najdete na iDNES.cz