Den lhostejnosti

25. 06. 2012 19:00:00
Nedočkal jsem se. Už několik let, co se mluví o církevních restitucích, čekám, že jednoho dne vystoupí před kameru opravdový teolog a znalec Bible a oznámí, že s tím majetkem to církev tak nemyslela, že to na nás jen zkoušeli, že přece všichni dobře víme, že církev má být chudá. Tak se tomu pěkně zasmějeme a hotovo.
 Payne

Pamatujeme, že kvůli bohatství církve bouřil Jan Hus, že za chudobu církve bojovali čeští reformátoři a husité. Třetí pražský artikul přeložený do současné češtiny by zněl: „Že mnozí kněží a mniši v rozporu s Kristovým přikázáním světácky panují nad velkým hmotným majetkem, na škodu svému kněžskému poslání a k velké škodě světským vládcům. Aby takovým kněžím bylo takové zaměstnání odňato a znemožněno a aby žili příkladně podle Písma a zase se navrátili ke zvykům Kristovým a apoštolským.“ Čím bohatší a mocnější církev, tím méně víry a služby!

V českých dějinách se o tuto myšlenku vedly války. Nešlo o majetek, šlo o to, zda je možné za církevní peníze nakoupit nějaké dobré skutky, nebo sociální a zdravotní péči, zaplatit si kurzy duchovní kulturistiky a zda se tak dá dosáhnout spasení. Nebo zda je podstatou křesťanství zázrak, že když se člověk setká s Boží přítomností i bez finančních prostředků dostane zadarmo všechno potřebné. Nezachrání ho zásluhy, ale víra, na kterou Bůh odpovídá tak, že se dobré skutky začnou dít samy od sebe. A budou-li potřeba peníze, vždycky se najdou, jen se nesmí začínat od majetku. Nedá se sloužit dvěma pánům, Ježíš říká: buď budete sloužit Bohu, nebo majetku. Obojí najednou nejde. Za peníze se vždycky dá pořídit ledacos dobrého a dovede to kdejaký hlupák, kouzlo křesťanství je v tom, že dobré věci nejsou za peníze a když jsou peníze potřeba, vždycky se najdou, pokud se od nich nezačínalo.

Druhý typ zázraku ukázal Ježíš sám na sobě, že utrpení, pronásledování, bolest a trápení se mohou proměnit v něco pozitivního. Ježíš říká, že tak, jako jej poslal Bůh, aby ukázal, jak se může proměnit utrpení, že posílá své následovníky. Budou pronásledovaní, nenávidění, pohrdaní.

Záleží na tom, za jaký konec se to uchopí – jestli se začne od majetku, nebo od víry. Podle toho se dojde k úplně jinému výsledku.

Posláním církve je nést utrpení a pronásledování s trpícími lidmi. Když komunistický režim okradl občany, měla by církev těmto lidem pomáhat. Ukázat jim, jak lze křivdu proměnit v něco pozitivního. Jenže dělá pravý opak: Nechá si odškodnit své pronásledování a dělá to na úkor těch, kterým majetek byl zabaven a nebyl vrácen. Nejde o konkrétní lidi, jde o právnické osoby. Připomeňme si, že zmírnění některých majetkových křivd se týkalo jen nepatrného zlomečku toho, co bylo ukradeno. Za průmysl, podniky a firmy, které byly vyvlastněny, nedostal nikdo nic. A nejen to, podnikatelé byli jako třídní nepřátelé zcela zlikvidováni. Nezůstal ani jediný, na rozdíl od církve, která nějak existovat směla. "Vládnoucí dělnická třída odnímá pomocí socialistického práva nepřátelským elementům různá politická práva a svobody, kterých by mohli využívat k působení na pracující vrstvy, k boji proti socialismu. Zbytky svržené buržoazie jsou zbaveny možnosti legálně politicky působit, je jim zakázáno se politicky organizovat, konat schůze, vydávat vlastní tisk apod. Socialistické právo otevřeně prohlašuje, že politická práva a svobody slouží pracujícím, nikoli však buržoazii." napsal Zdeněk Jičínský v roce 1956. Dnes by se šířením třídní nenávisti dopustil trestného činu. Církev pro komunistický režim byla sice nežádanou institucí, ale nebyla třídním nepřítelem, proto byla nakonec nějak tolerována. Ostatně stát tam měl spoustu spolupracovníků. Nechci tím znevážit osobní odvahu jednotlivých věřících lidí, nechci zpochybňovat jejich pronásledování. Bavíme se však o právnických osobách. A na rozdíl od církve, třídní nepřítel byl do jednoho zničen. Není to tak, že chudák církev je poslední, kdo nedostal nic. Církev předběhla ty, kdo by si nějaké zmírnění křivd určitě zasloužili, protože na rozdíl od církve utrpení a pronásledování nikdy neměli v popisu práce a byli zničeni beze zbytku. Nikdo se jich nezastal. A není to tak, že máme na rozdávání, rozkradené jsme dávno společně projedli, utrpení církve budeme po léta splácet. A ty splátky budou na úkor těch okradených, kteří nic nedostanou.

Pokud si církev nechá proplatit odškodnění za pronásledování, už by nikdy neměla mluvit o Kristu. To totiž není jenom zapření Krista, to by se snad dalo odpustit, znamená to, že se církev přidala na stranu těch, kdo Krista křižují, kdo za utrpení inkasují peníze. Tuším, že pravzorem takových lidí byl Jidáš.

Proto jsem čekal, že povstane nějaký teolog, který bude požadovat, aby církev majetek odmítla. Vysvětlí představitelům církve, že by se tím jejich instituce na věky věků zdiskreditovala. Křesťanství bude jistě pokračovat v jiné podobě, žádný strach, ale církve, které přijaly majetkové a finanční vyrovnání od státu za své pronásledování, už nemají naději na nějakou morální nápravu.

Mimochodem, luxusní odškodnění za učiněná příkoří má směřovat k odluce státu a církve. Odluka neboli rozvod mívá za následek špatné vztahy. Jak bude vypadat takový církevní rozvod se státem? Hlavně bude důkladný. Předpokládám, že hned příští vláda zruší zákon o církvích. Je-li odluka, nemohou přece mít církve žádné privilegované postavení! Vypustí se všechny odkazy na církevní zákon, zruší se funkce vojenských kaplanů, zruší se privilegované postavení církevních škol včetně jejich financování, zruší se výjimka, podle které duchovní nemusí oznámit trestný čin, pokud se o něm dozví při zpovědi, zruší se výkon státní správy při uzavírání církevních sňatků, vláda revokuje svůj souhlas s neratifikovaným návrhem smlouvy s Vatikánem. Odluka bude znamenat, že církev nebude smět nikdy zasahovat do politiky, ledaže by si založila vlastní politickou stranu a přijala přísný finanční dohled, jaký mají politické strany. Už nikdy by se neměli církevní představitelé ukázat při státních příležitostech. Církve se přeregistrují na obvyklé právnické osoby – některé se možná stanou akciovými společnostmi, protože podnikání bude hlavním předmětem jejich činnosti. Jiné, které mají demokratické uspořádání, se mohou zaregistrovat podle spolčovacího zákona. Na činnosti, které budou mít prokazatelně neziskový dobročinný charakter, mohou získat daňové výhody jako jiná dobročinná sdružení. Z podnikání budou platit daně jako všichni ostatní.

Duchovní budou okázale parkovat mercedesy na lukrativních parcelách v centrech měst na místech, kde většinou kdysi bývaly hřbitovy, u prázdných kostelů. Prázdné kostely bude církev pronajímat ke komerčním účelům. Církev, která si nárokuje dokonce i majetek, který neměla ve vlastnictví, se stane nejen bohatou, jako nikdy v historii, a také opovrhovanou, jako nikdy.

Pokud někdo očekává, že církev nějakými dobrými skutky napraví svou pověst, mýlí se, nebude to možné. Církev totiž bude jedním z nejvýznamnějších subjektů na českém trhu a každý dobrý skutek, který doposud nevadil, bude stíhán antimonopolním úřadem jako narušení hospodářské soutěže.

Myslím, že církevní restituce jsou fatálním selháním a sebelikvidační chybou církve. Česká společnost si zaplatí právo navždy se oddělit od církve. Potomci okradených budou hrdí, že v bídné době našetřili na rozvod s církví. Skutečnost, že nikdo z duchovních neprotestuje, svědčí o naprosté duchovní prázdnotě, takže není čeho litovat. Zatímco v době reformace mělo smysl hádat se o pravdu či o pravost víry, dnes není s kým se hádat. Příštích třicet let si budeme každý rok připomínat den lhostejnosti: tak, jako církvi je lhostejné utrpení těch, kteří nic nedostali za ukradené majetky, budeme připomínat vždy při schvalování rozpočtu, že roční miliardová platba na církev je placena z majetku ukradeného těm blahoslaveným, kdo jsou pokorného srdce a s křivdou se smířili, kterým v utrpení církev nejen nepomohla, ale z jejich znárodněného majetku se nechává odškodnit. Každý rok při schvalování rozpočtu s miliardovými splátkami si budeme hrdě připomínat, že taková církev má být české společnosti lhostejná.

Autor: Jiří Payne | pondělí 25.6.2012 19:00 | karma článku: 32.20 | přečteno: 2186x

Další články blogera

Jiří Payne

Morálka je nad politikou

Andrej Babiš sám sebe prohlásil za úspěšného podnikatele. Ve skutečnosti neumí podnikat. Veřejnost má právo diskvalifikovat politika kvůli porušení pravidel slušného jednání a chování, kvůli nemorálnímu jednání.

25.6.2019 v 7:55 | Karma článku: 19.24 | Přečteno: 421 | Diskuse

Jiří Payne

Komise z nás dělá idioty

Evropská komise se rozhodla rázně bojovat proti euromýtům tím, že je uvádí „na pravou míru“. U nás se do boje zapojilo oficiální zastoupení Komise v Praze.

5.5.2019 v 23:31 | Karma článku: 38.51 | Přečteno: 1341 | Diskuse

Jiří Payne

Presumpce neviny a střet zájmů

V české kotlině probíhá debata, zda je správné používat skrytou kameru. Nutno pro úplnost poznamenat, že český stát běžně používá skryté kamery proti občanům, takže nám v tom jde dobrým příkladem.

21.11.2018 v 13:33 | Karma článku: 26.36 | Přečteno: 1025 | Diskuse

Jiří Payne

Diktatura s jakoby lidskou tváří

Lisabonská smlouva vytváří nejautoritativnější politický systém na světě. Evropská unie patří k největším porušovatelům zásad zakotvených v dokumentech o lidských a politických právech.

26.10.2018 v 21:47 | Karma článku: 35.50 | Přečteno: 1868 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

A proč vlastně ne - Jirka Paroubek? 2.

Už jednou, tuším, že tak před třemi lety, jsem napsala svůj první blog na téma návratu Jiřího Paroubka. Proto dnešní blog nadepisuji stejně, ale s dvojkou na konci.

21.8.2019 v 16:29 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 335 | Diskuse

Pavel Vrba

Když se nakonec rozhodnu dobře

Co je to vlastně lidský život? Třeba hledání sama sebe a hledání něčeho krásného. Prostě něčeho, co nás drží při životě. A je to těžký, protože nás ze všech stran útočí tlaky konzumní společnosti, negativní zprávy a humus politiky

21.8.2019 v 16:19 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 202 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Ptej se a poslouchej aneb Mělo by se vzpomínat na rok 1968

Les, spousta hub, ticho, jen zpěv ptáků a najednou ... ruská vojenská auta. Psal se rok 1968, byl jedenadvacátý srpen a moje maminka měla za pár dní porodit moji sestru Ivetu.

21.8.2019 v 15:52 | Karma článku: 19.27 | Přečteno: 359 | Diskuse

Jarka Jarvis

Hop sem, hop tam: Jižní Dakota

Bitky s Indiány, zlatá horečka v Černých horách, Wild Bill Hickok, Calamity Jane a městečko Deadwood, kde pistolníci nosili kolty proklatě nízko, a kořalka tekla proudem... Prostě divokej západ, jak nám ho ukazovali ve filmech.

21.8.2019 v 15:45 | Karma článku: 12.28 | Přečteno: 149 | Diskuse

Ladislav Jakl

Nová doba

Za poslední roky se s podnebím na Zemi nic zvláštního nestalo. Přitom hlasitost hysterického alarmismu se zvýšila několikanásobně. O čem to svědčí?

21.8.2019 v 13:04 | Karma článku: 37.67 | Přečteno: 1071 | Diskuse
Počet článků 86 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2162

Bývalý jaderný fyzik, programátor, pečovatel, topič, poslanec, politik, poradce, ... nyní poslanec EP

www.payne.cz

Najdete na iDNES.cz