Česká republika je pověstná špatným dopravním značením. Existují země, kde se můžete spolehnout, že na dálnici bude exit označen vždy přesně dva kilometry předem a že bude značení ve stejné podobě zopakováno půl kilometru před odbočkou. Existují země, kde se můžete spolehnout, že značka pozor zatáčka se nachází vždy jen tam, kde bude nutné nečekaně opravdu přibrzdit, že tam, kde značka není, projede zatáčku každý bez zvýšené pozornosti. Česká republika k nim nepatří.
Existují země, kde se můžete spolehnout, že když najdete směrovku na určité město, spolehlivě vás dovede až k němu, bude na každé křižovatce, všude, kde by mohla vzniknout pochybnost. U nás značení začne vtipně avizovat nějaké cílové město, ale pak značení skončí do ztracena. Asi se předpokládá, že dál už to přece každý zná. Jindy vtipně střídáme destinace – jednou bližší cíl, potom dvakrát jiný vzdálenější, pak pro změnu nějaké město za hranicemi, pak zase bližší cíl. Každý má mít přece nastudovaný zeměpis a má vědět, že se jedná o tentýž směr. Pro cizince je naše značení nepřetržitou řadou překvapení, nástrah a pastí.
Existují země, kde je vyloučeno, aby při slučování dvou komunikací na jedné byla omezena rychlost na třicet, zatímco na druhé je sedmdesát. Vznikají tím totiž dost nebezpečné situace. Bylo by bezpečnější nemít tam žádnou regulaci, ale pokud tam už musí být, tak by měla být stejná.
Existují země, kde značka obce je umístěna přesně na začátku souvislé zástavby a obec končí tam, kde souvislá zástavba končí. U nás by každý mohl jmenovat příklady, kde je omezena rychlost kilometry před a za obcí v místech, kde se evidentně projíždí neosídlenou oblastí. Nedávno jsem takto změřil zbytečné omezení na silnici pět kilometrů za obcí lesem až k osamělému stavení.
Když je dopravních značek příliš mnoho, přestanou se v důsledku inflace dodržovat všechny. Místo, abychom hledali příčiny, pouze zvyšujeme sankce a přidáváme další značky. Ani bodový systém, jak známo, nepřinutí řidiče dodržovat hloupé značení.
Přál bych si, aby se Česká republika začala usilovat o příslušnost do kategorie slušných států. Je to úkol ministerstva dopravy, krajů i obcí. Za tím účelem musíme dopravní značení výrazně deregulovat, zrušit hloupá opatření a zajistit, aby všude byla dodržována stejná logika umísťování značek. Vzroste tím důvěryhodnost Českého státu jak pro vlastní občany, tak pro cizince
