Pokusy z doby kamenné
Vnitrostranické hlasování, na kterém se podílejí všichni členové strany, na české politické scéně Svobodní provozují již pět let. Není pravda, že ČSSD je první. Svobodní si pro to vyvinuli vlastní unikátní programové vybavení, které umožňuje to, s čím se ČSSD nyní chlubí, totiž uspořádat celostátní hlasování jenom s tím rozdílem, že hlasování proběhne v průběhu jednoho týdne místo čtyř týdnů a uskuteční se s nulovými náklady místo půl milionu či celého milionu. Členové hlasují po internetu z libovolného místa na zeměkouli a hlasování nejenom že je tajné, ale dokonce každý hlasující dostane elektronickou stvrzenku o tom, že hlasoval. Unikátní číselný kód na stvrzence mu po skončení hlasování umožňuje ověřit si, zda byl jeho hlas započítán. Svobodní dokonce na celostátní úrovni nikdy nerozhodují jinak, než za účasti všech členů. Všechny vnitrostranické volby se rovněž odehrávají v elektronické podobě za účasti všech. Je to totiž metoda nejenom demokratická, ale velmi obtížně manipulovatelná.
Jednou z otázek, o které budou sociální demokraté rozhodovat, má být účast řadových členů na schvalování kandidátek. V této oblasti nastal také pozoruhodný pokrok, o kterém se možná v české kotlině a v Lidovém domě příliš neví.
Největším problémem demokracie je už desetiletí korupce, která probíhá především uvnitř politických stran při sestavování kandidátek. Straník, který chce udělat kariéru, musí nějak ‚uplatit‘ své spolustraníky, aby jej ve formálně demokratické proceduře zvolili za kandidáta. V praxi to bývá nějaké delegátské shromáždění, jehož počet členů je předem daný a počet delegátů jen zřídka převyšuje stovku. Ambiciosní straník si spočítá polovinu tohoto počtu, přičte jedna a ví, kolik ho bude nominace na kandidátku stát. Často se nejedná o finanční úplatky, ale o příslib nějakých funkcí nebo jiných výhod po zvolení. Často to také bývá příslib podpory v jiných následujících primárkách. Ze svobodné demokratické soutěže, ve které by měl vyhrát ten nejlepší, se stává fraška, protože různé skupinky, aliance a někdy i spojenectví navzájem se nenávidících straníků naprosto znemožňují, aby zvítězil ten nejlepší. Někteří si na absenci férové soutěže zvykli již natolik, že jim připadá slibování funkcí za jistou protislužbu jako běžná součást demokracie. To je ale popřením podstaty demokracie, která je založena na férové soutěži bez deformací v podobě zákulisních dohod a obchodů. Pokud onen ambiciózní straník zjistí, že se mu nepodaří zkorumpovat dostatečný počet spolustraníků, zpravidla si přivede takzvané ‚mrtvé duše‘. Naverbuje dostatečný počet lidí, kteří o politiku nemají vůbec žádný zájem, aby se změnila hlasovací aritmetika, nutná ke získání nominace. A zkušenosti ukázaly, že politik, který svou kariéru začal korupcí, pokud je zvolen, prostě pokračuje v tom, co se v mládí naučil – totiž v korupci.
Zejména v poslední čtvrtině dvacátého století probíhaly experimenty, jak tento problém vyřešit. Zkoušely se psychologické testy, zkoušely se výběrové komise, zkoušely se různé bodovací systémy, zkoušelo se zapojení head-hunterů a personalistů, ale výsledky byly v průměru horší, než z vnitrostranických zkorumpovaných primárek. A to dokonce bez toho, že by se bralo v úvahu riziko zkorumpovaných personalistů a komisí, kterých je podstatně méně, než straníků.
Nakonec v posledním desetiletí minulého století přišel někdo s myšlenkou, že by pro primárky mohl fungovat stejný, teoreticky nevysvětlitelný princip, totiž že by si vybrat měli voliči místo straníků. Mohou-li voliči rozhodovat ve volbách, asi jsou dost moudří na to, aby si do voleb vybrali správného kandidáta z mnoha navržených. Tak vznikl koncept otevřených primárek.
Zpočátku se systém, ve kterém o kandidátkách nerozhodují straníci, ale sympatizanti strany, použil v několika státech americké Unie. K mírnému překvapení analytiků se ukázalo, že funguje. V praxi to vypadá tak, že volič, který chce ovlivnit výběr kandidátů své strany, se za formální administrativní poplatek asi ve výši ceny jedné večeře zaregistruje v kontaktním místě příslušné strany (často jsou to soukromé obchody nebo restaurace) a odevzdá svůj hlas pro vybraného politika, kterého si přeje vidět kandidovat ve volbách. Půvab tohoto systému spočívá v tom, že se předem nezná počet hlasujících, proto se mu říká ‚otevřené primárky‘. Kdyby si někdo chtěl nakoupit ‚mrtvé duše‘, neví, kolik jich bude potřebovat. Navíc ve chvíli, kdy hlasují tisíce lidí, už by se pokus o manipulaci provalil. Protože se otevřené primárky osvědčily, postupně se začaly dál šířit. Dokonce se povinnost, aby kandidáty vybírala veřejnost, a ne straníci, začíná posazovat do právních předpisů. Strany mají politiky vychovávat a připravovat, ale vybírat si smí pouze veřejnost. Férová soutěž politických stran musí být založena i na stejně férových podmínkách při výběru kandidátů.
Svobodní před pěti lety převzali systém otevřených primárek a šli ještě o krok dále. I primárky probíhají na internetu. Voliči strany se mohou zaregistrovat na příslušných stránkách a pak rozhodují o výběru kandidátů. Přiznám se, že jsem se třásl hrůzou, zda to bude fungovat i u nás, když jsme otevřené primárky spouštěli. Také jsme se obávali, zda systém pochopí ministerstvo vnitra při registraci stanov. Dnes mohu konstatovat, že elektronické hlasování i otevřené primárky skvěle fungují a že ministerstvo vnitra má smysl pro moderní politické strany.
Dokonce se domnívám, že celostátní elektronické hlasování by usnadnilo život mnoha spolkům, které by nemusely organizovat delegátské sněmy a složitá zasedání, ušetřily by spoustu peněz, a při tom by jejich vnitřní demokracie byla posílena. Uvažujeme o tom, že bychom vyzkoušený software v budoucnu nabídli veřejnosti v podobě open source.
Proto úvaha ČSSD o tom, že by se na základě papírového hlasování možná snad jednou dalo uvažovat o tom, že by členové strany v nějaké podobě participovali na schvalování (což je něco jiného než vytváření) kandidátek nepatří do kategorie moderního vybavení politických stran. Když slyším, jak se někteří sociálnědemokratičtí politikové vychloubají právě začínajícím vnitrostranickým referendem a tvrdí, jaký je to pokrok a projev toho, že ČSSD je moderní stranou, přijde mi to legrační. Moderní politické strany v jednadvacátém století oproti stranám s praktikami z doby kamenné a oproti hnutím, která namísto demokracie prosazují mnohem snáze korumpovatelnou autokracii, jsou totiž o několik vývojových generací dále. Ale pro lidstvo je to malý krůček správným směrem.
Jiří Payne
Spravedlnost je podmínkou demokracie
Přemýšlejme v souvislosti s nejmenováním soudce Roberta Fremra k Ústavnímu soudu a v souvislosti s probíhající diskusí o ministru spravedlnosti Pavlu Blažkovi o spravedlnosti u nás.
Jiří Payne
„Operace postupuje podle plánu!“, říká Putin
Ale nám se možná na první pohled zdá, že tomu tak není. Měli bychom si znovu položit otázku: jaký plán vlastně Putin uskutečňuje? Chystal ho nějakých patnáct let.
Jiří Payne
Nezamýšlené důsledky manželství pro všechny
Zkusme se zamyslet, zda návrhy na manželství pro všechny nezpůsobí nové diskriminace? Jaké to může mít důsledky?
Jiří Payne
Pane ministře: Je to ostuda
Ministr Vít Rakušan si pochvaluje Dohodu o evropských pravidlech o společné migrační politice. Zkusme se zamyslet, zda nám bude převrácená solidarita fungovat.
Jiří Payne
Úplné zrušení pošty
Do probíhající debaty o první vlně rušení poboček bych zahrnul rovněž variantu úplného zrušení pošty, které by mohlo vést k úspoře, k větší spokojenosti občanů a dokonce k mnohem kvalitnější péči o ty, kdo to potřebují.
Jiří Payne
Prezident může prorocky rozhodnout o vzdálené budoucnosti
Může Miloš Zeman jmenovat předsedu Ústavního soudu, když tím zasáhne do volebního období nastupujícího prezidenta?
Jiří Payne
Magický obřad „předsednictví“
Kdybychom politickou scénu znázornili mapou, byl by někde kopeček, jinde hora, někde osamocená skála, tam zase shluk třeba i kulatějších kopců vypadající jako pohoří. Volby tuto mapu přepíší.
Jiří Payne
Babiš na lidi zvysoka …
Poslanec Andrej Babiš nepřetržitě kritizuje vládu, že nic nedělá pro lidi. Nějak špatně četl Ústavu.
Jiří Payne
Babiš je protistátním kandidátem
V Ústavě máme jeden docela závažný problém: Podle čl. 63 odst. 1 písm. c) je prezident „VRCHNÍM VELITELEM OZBROJENÝCH SIL“. V případě konfliktu musí řídit obranu země.
Jiří Payne
Evropa je jen poloostrov Asie
Nová studená válka se už rozběhla, žhavá válka běží na Ukrajině, podobně jako v počátcích první studené války v Koreji. Jakou budoucnost máme očekávat? Jaká jsou řešení?
Jiří Payne
O Rusko nikdo nemá zájem, tak se budou bát
Proč vlastně Putin zahájil válku na Ukrajině? Protože o Rusko nikdo nemá zájem, tak se alespoň budou všichni bát.
Jiří Payne
Volný obchod namísto družby
Připadá mi, že víceméně naříkáme nad probíhající válkou, měli bychom přejít do diplomatické ofenzivy. Postupně budu zveřejňovat náměty a inspiraci, pro politiky a diplomaty. První článek z této řady.
Jiří Payne
Měli bychom rychle nakoupit Patrioty
Putin vyhrožuje, že použije vojenskou sílu, aby prosadil svou představu, jak má vypadat mezinárodní světový řád, pokud se NATO nepořídí jeho vůli. Válka na Ukrajině je jen malým závdavkem celého plánu.
Jiří Payne
Vichřice hněvu
Jak se pozná dobrý parlament? Podle toho, že schvaluje zákony jako cvičky? Nebo že jich schválí nejvíce? Že je schvaluje rychle?
Jiří Payne
Vtrhne Putin na Ukrajinu
Vtrhne Putin na Ukrajinu Jiří Payne14.2.2022Články 8.2.2022 O co Putinovi jde? Proč se mu to možná vyplatí? Kde děláme chybu?
Jiří Payne
Ukrajincům dlužíme víc
Na Ukrajině budeme možná sledovat vývoj, který si vůbec nepřejeme. Zdá se, že Ukrajině poskytneme podporu jen navýsost symbolickou.
Jiří Payne
Vpadnou nebo nevpadnou
Vpadnou nebo nevpadnou? Tak se v roce 1968 ptala generace mých rodičů. Dneska se ptáme my. Je to jen škádlení, nebo to myslí vážně?
Jiří Payne
Koalice si oddychla
Zatímco Bartoš ujišťoval veřejnost, že jeho strana je středově liberální, střed totiž nemá politickou filosofii, na které by se to dalo ověřit, koaliční partneři se předháněli ve veřejných deklaracích, jak jsou tomu rádi.
Jiří Payne
Zhroutil se světový řád
Poté, co Rusové obsadili Krym, prohlásil Henry Kissinger, že se světový řád zhroutil. Pro něj je světový řád základním kamenem zahraniční politiky, kořeny shledává na Vídeňském kongresu.
Jiří Payne
Babiš s lidskou tváří
Tak trochu jsme doufali, že vznikající vláda přinese změnu. Budeme mít pravicovou či snad dokonce konzervativní vládu?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 132
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1797x
www.payne.cz